Již na sklonku 12. století docházelo v Čechách k častému nešvaru obnovování a zlehčování mince - renovatio monetae¹, ze kterého plynul značný zisk do státní pokladny. To však sebou neslo i jisté nesnáze v obchodní rovině, kdy se stále častěji používalo k platbám neražené, vážené stříbro. Celou situaci pak nezachránilo ani zavedení, někdy od 20. let 13. století, denárů ve formě tenkých reliéfních avšak vysoce jakostních stříbrných mincí - brakteátů². Již svou formou totiž přímo vybízely k dělení, popřípadě ohýbání do svitků s vyšší nominální hodnotou, takže úplně nedošlo k narovnání směnných poměrů.

České soustátí ovšem nebylo jediné, které se potýkalo s těmito ekonomickými problémy své doby. Jako první se tento stav začal řešit v metropolích severoitalského Toskánska, kde se od první poloviny 13. století zavedla nová hrubá obchodní mince "denarius grossus". Ta přímo navazovala na starší početní jednotku "solidus"³ nebo též šilink o 12 denárech. Tím se položily základy grošové měny⁴, jako rámec kvalitní mince a jejich dílů. Netrvalo dlouho a roku 1266 začal vydávat v Toursu své první groše Ludvík IX., které se rovněž dělily na 12 malých tourských peněz "turonenses parvi". A právě Tourské groše a jejich díly se staly předlohou pro naše Pražské groše a pražské parvy.

To, co bezprostředně předcházelo zavedení grošové měny v Čechách, byla na jedné straně reforma horního práva "Jus regale montanorum"⁵, která ukončila volný obchod se stříbrem a zakazovala jeho vývoz za hranice státu, spolu s povinnou směnou za nové, dobré peníze⁶. Na druhé straně to byl objev, bez nadsázky, přímo pohádkového bohatství stříbronosných rud v okolí Čáslavi, Kolína a především potom Kutné Hory. Ve své době představovala těžba a zpracování stříbra v tomto regionu přibližně 1/3 celkové produkce tohoto drahého kovu v Evropě. Následným krokem krále Václava II. bylo pak vlastní zorganizování ražby nových mincí, jež bylo bezpodmínečně spojeno s nutností vyhledat odborníky, kteří by uvedli onu ideu v život. Tyto odborníky se rozhodl hledat v soudobém středisku obchodního a peněžního ruchu, v Itálii. S výběrem pomohl Václavův kancléř Pert z Aspeltu, toho času biskup basilejský. Proto byli z Florencie povoláni tři finančníci a podnikatelé Cino, Renieri a rytíř Appardo, aby provedli mincovní reformu. A tak snad někdy počátkem roku 1300, po zralé úvaze pro všeobecné dobro země⁷, bylo přeneseno všech 17 dosavadních mincoven ze všech krajů a měst českého soustátí do Kutné Hory. Pro dokončení centralizace mincovní výroby bylo nutno zvolit základní váhovou jednotku. Vzorem se stala Pražská hřivna o 240 denárech, což ukazuje patrně na přirozenou prestiž mincovny vládnoucího rodu v metropoli Českého království. Tímto krokem se dovršila příprava samotné výroby vlastních mincí na pozadí provedených reforem a tak v červenci roku 1300 došlo k vyražení prvních Pražských grošů a jejich dílů - Pražských parvů, kterých šlo 12 kusů na jeden Pražský groš.

Právě pražské groše, jež mají za uchem lva rubní značku "celou lilii" (viz detailní foto), jsou z velkou pravděpodobností ony prvé mince, které stály na začátku vlastní historie Pražského groše, co vnikaly pod dohledem florentského konsorcia⁸. Samotný lev je detailněji propracován a na první pohled je menší postavy (viz foto). Rozbor typologie mincí Václava II. však není náplní tohoto příspěvku.

¹ obnovování mince, důmyslný způsob kořistění z mincovního regálu panovníkem, doloženo již od 11. století Kosmovou Kronikou Českou (Petráň Z., Radoměrský P.: Ilustrovaná encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky, Libri, Praha 2001)
² stříbrná jednostranná mince ražená na velmi tenkém střížku, předlohou byly brakteáty ražené v Míšni (Petráň Z., Radoměrský P.: Ilustrovaná encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky, Libri, Praha 2001)
³ původně zlatá mince zaražená Constantinem I. (307-337) roku 309, v tomto případě se jedná o početní jednotku vycházející z Karlovské libry či talentu, jež obsahoval 20 solidů po 12 denárech, odtud 240 denáru na libru.
⁴ Castelin K.: Česká drobná mince doby předhusitské a husitské 1300-1471, nakladatelství ČSAV, Praha 1953, str. 13
⁵ Skalský G.: ČČH XL, 1934, str. 17., též Pošvář J., Horní regál a jeho vývoj v českých zemích, NČČ XX, 1951, str.17; sestavením tohoto zákoníku horního práva byl pověřen známý italský právník Gozzo z Orvieta
⁶ Castelin K.: Česká drobná mince doby předhusitské a husitské 1300-1471, nakladatelství ČSAV, Praha 1953, str. 12-13
⁷ Castelin K.: Česká drobná mince doby předhusitské a husitské 1300-1471, nakladatelství ČSAV, Praha 1953, str. 18
⁸ Hána J.: Rubní značky Pražských grošů, Jiří Hána Domažlice, Matis, Plzeň 1998