Pražský groš, nejslavnější česká mince, byla ražena za vlády devíti panovníků: Václava II. (1278–1305), Jana Lucemburského (1310–1346), Karla IV. (1346–1378), Václava IV. (1378–1419), Ladislava I. (1453–1457), Jiřího z Poděbrad (1457–1471), Vladislava II. (1471–1516), Ludvíka (1516–1526) a Ferdinanda I. (1526–1564). Jak bývá výstižně uváděno, dotkla se vlády všech panovnických dynastií, které usedly na českém trůně. Ukázky grošových ražeb českých králů jsou zastoupeny v bezpočtu domácích i zahraničních muzejních sbírek i soukromých kolekcí. Nenajde se snad v českých zemích numismatická sbírka, od těch nejvěhlasnějších, po sbírky numismatických elévů, kde by se alespoň jeden pražský groš na ukázku nenacházel. Ovšem až na naprosté výjimky bychom ani v těch nejbohatších z nich nenašli kompletní kolekci. Chybět k úplnosti bude zpravidla jediné – groš krále Ladislava I., zvaného Pohrobek.¹
 

Do dnešního dne byly v numismatické literatuře zaznamenány pouze čtyři exempláře Ladislavových grošů (Cihlář 2020, 103), z toho dva jednoduché groše a dva tlusté odražky. Známo je i jejich stávající uložení. Oba groše jednoduché se nacházejí v tuzemských veřejných sbírkách, a to ve sbírce Národního muzea v Praze a ve sbírce Muzea hlavního města Prahy. Tlustý groš je zastoupen ve sbírce Kunsthistorisches Museum ve Vídni a také ve sbírce Státního muzea v Berlíně.²
 

Jednotlivé známé kusy popisujeme následovně:
 

 
Ladislav Pohrobek (1453–1457)
AR pražský groš obyčejný
I.1:
Av: královská koruna, s liliovými výběžky, s podstavou s plnou výplní, na středové lilii kapkovitá perla, která dosahuje k vnitřnímu perlovci (tzv. dotažená)
Vnitřní opis:
Vnější opis:
Rv: český lev kráčející doleva, trojřadá hříva, sestávající z 3+4+4 měsíčků
Opis:
Metrologie: 3,003g / 27,8 mm
Citace: Fiala 1895, 214, pol. 3376. Tab. II/7³
Uložení: NM v Praze, inv. č. H5-12111
Informace o původu: v roce 1895 ve sbírce E. Windisch-Grätze
 

Obr.1: a) exemplář ze sbírky NM v Praze, inv. č. H5-12.111 (foto Abalon s.r.o.); b) perokresba z katalogu sbírky E. Windisch-Grätze, tab. II/7.

 

 
I.2:
Av: jako předchozí
Rv: jako předchozí
Metrologie: 2,75 g / 27,8 × 28,1 mm
Citace: Smolík 1894 (doplněno Castelin, K. – Pánek, I. 1971), 34, I b), Tab. II/24
Uložení: Muzeum hlavního města Prahy, inv. č. H19483
Informace o původu: získán 28. 1. 1914 výměnou od R. Mikše, původně ze sbírky E. Mikše⁴
 

Obr. 2: a) exemplář ze sbírky MMP, inv. č. H19.483 (foto převzato z publikace J.Cihláře, Příběh pražského groše); b) perokresba z publikace J. Smolíka Pražské groše, tab. II/24.

 

Obr. 3: a) exemplář ze sbírky MK v Berlíně, inv. č 18277933 (foto Benjamin Seifert, Lübke & Wiedemann).

 

Obr. 4: a) exemplář ze sbírky KHM ve Vídni, inv.č. MK_0011764b (foto KHM Museumsverband); b) perokresba z díla M. A. Voigta, s. 243, č. 2; c) litá kopie tlustého groše ze sbírky Moravského zemského muzea – Numismatického odd., inv. č. 20855.

 

 
AR pražský groš tlustý
I.3:
Av: jako předchozí, ale písmeno I ve slově GRATIA směřuje proti písmenu A ve vnitřním opisu; koruna s výraznou perlou na středové lilii, tzv. nedotažená (nedosahuje k vnitřnímu perlovci)
Rv: jako předchozí, ale zadní spár na pravé zadní noze lva směřuje mezi písmena R a A ve vnějším opisu
Metrologie: 62,46g / 32 mm
Uložení: Münzkabinett der Staatliche Museen zu Berlin, inv. č. 18277933
Informace o původu: nejsou známy
 

 
I.4:
Av: jako předchozí, ale písmeno I ve slově GRATIA směřuje proti písmenu V ve vnitřním opisu; koruna s výraznou perlou na středové lilii, nedotažená
Rv: jako předchozí, ale výrazný jazyk v tlamě lva a chlupy na jeho předních i zadních nohách
Metrologie: 28,44g / 32 mm
Citace: Voigt 1772, 243, č. 2; Smolík 1894 (doplněno Castelin, K.- Pánek, I. 1971), 34, I a)
Uložení: KHM Wien, inv. č. MK 0011764b
Informace o původu: nejsou známy, mince se ve sbírce nacházela již v době Voigtově
 

Tento strohý výčet známých exemplářů pražských grošů Ladislava Pohrobka přece jen rozšiřuje dosud uváděné údaje. V práci J. Smolíka, doplněné a revidované I. Pánkem v roce 1971, jsou uvedeny pouze dva exempláře, obyčejný groš ze sbírky Národního muzea a tlustý groš ze sbírky vídeňského mincovního kabinetu. Ještě v roce 1999 hovoří Z. Nechanický také jen o těchto dvou exemplářích (Nechanický 1999, 130–131). E. Nohejlová-Prátová ve své studii, věnované otázce tlustých pražských grošů, berlínský exemplář zaznamenala a kromě výše uvedených dokonce uvádí ještě dva další. Tlustý groš ve sbírce Národního muzea o hmotnosti 28,44g, vnesený však do soupisu zjevně omylem,5 a tlustý groš o hmotnosti 32,637g ve sbírce Moravského zemského muzea (Nohejlová-Prátová 1973, 2). Přestože se v téže studii autorka věnovala pravosti jednotlivých exemplářů a konstatovala, že Ladislavovy a Jiřího groše patří k pravým (Nohejlová-Prátová 1973, 7), v případě brněnského exempláře tento údaj neodpovídá skutečnosti. Mince ze sbírky Moravského zemského muzea je litou kopií, která typem odpovídá vídeňskému exempláři.⁶

 

Historický kontext
(Čornej – Bartlová 2007)
 

Porážkou radikálních vojsk v bitvě u Lipan 30. května roku 1434 skončila éra husitských válek, která přinesla řadu nezvratných změn v mocenských poměrech v zemích Koruny české. Otevřela se sice cesta ke královské koruně pro posledního žijícího adepta z dosud panující dynastie, Zikmunda Lucemburského, nebyla však snadná. Jeho přijetí bylo podmíněno nejen uznáním legitimity víry pod obojí, ale také stvrzením zásadních majetkových přesunů, ke kterým došlo v revolučních letech. Po složitých jednáních byl Zikmund 14. srpna 1436 v Jihlavě přijat za českého krále. Zbývalo mu však už jen několik měsíců života, zemřel ve Znojmě, na cestě do Uher, 9. prosince 1437. Na zemském sněmu, konaném v pražském Karolinu záhy poté, 27. prosince, byl za českého krále zvolen moravský markrabě a Zikmundův zeť Albrecht Habsburský. Tomu se záhy podařilo získat i korunu krále uherského a zvolen byl též králem Svaté říše římské. V létě následujícího roku, 29. června, se v Praze konala Albrechtova korunovace českým králem. Jeho volba však nebyla jednoznačná, opoziční kališnická šlechta a města chtěla na královský trůn prosadit tehdy desetiletého polského prince Kazimíra, bratra krále Vladislava III. Jagellonského. Vojenské neúspěchy však tento záměr zhatily. Rovněž Albrechtova vláda trvala velmi krátce. Při zpáteční cestě z vojenského tažení proti Turkům zemřel dne 28. října 1439 v Langendorfu u Ostřihomi na onemocnění úplavicí. Jeho syn, budoucí český král Ladislav, přišel na svět až po otcově smrti v únoru roku 1440 a získal tak přízvisko Pohrobek. Po smrti královny-vdovy v prosinci roku 1442 se stal Ladislavovým poručníkem římský král Friedrich III. Štýrský. Ten sám jemu nabízenou českou korunu odmítl. Zemský sněm v Praze 31. ledna 1444 uznal nárok čtyřletého Ladislava na český trůn, zemi ale de facto spravovaly tzv. landfrýdy. V rámci těchto regionálních uskupení postupně sílila pozice Jiřího z Poděbrad, který se od roku 1448 začal titulovat jako správce Království českého. Friedrich III. odmítl v březnu 1451 žádost českého poselstva o vydání nezletilého prince, uznal však postavení Jiřího z Poděbrad, které teprve o rok později, v dubnu 1452, potvrdil i zemský sněm. Dne 28. října 1453 byl teprve 13letý Ladislav Pohrobek korunován v katedrále sv. Víta za českého krále. Korunovaci provedl olomoucký biskup Jan XIII. Ház, byť potvrzení kališnického představitele Jana Rokycany v úřadu arcibiskupa bylo jednou z podmínek Ladislavova přijetí. Moravští stavové si zachovali svůj svébytný postoj a přijali Ladislava za moravského markraběte na základě jeho dědických práv. Hold mu následně vzdaly i stavy Lužic a Slezska a byly tak obnoveny svazky s tzv. vedlejšími zeměmi Koruny české. Ani Ladislavovi však nebyla souzena dlouhá vláda. Zemřel uprostřed příprav na svatbu s francouzskou princeznou Magdalénou, dcerou Karla VII., 23. listopadu 1457 ve věku pouhých 17 let. Příčinou úmrtí, jak teprve nedávno prokázal průzkum jeho ostatků, byla leukémie – zhoubná nemoc kostní dřeně.

 

Numismatický rámec
 

Pohrobkova vláda spadá do údobí, kdy se Čechy jen pozvolna hospodářsky vzpamatovávaly z dopadů husitských válek. Vzhledem ke krátké době vlády Zikmunda (1436–1437) i Albrechta (1437–1439) nedošlo ani u jednoho z nich k ražbě věčné mince, pražského groše. Stejně tak nepřinesla jejich česká vláda, na rozdíl od uherské, ani ražbu zlatých mincí. Funkci oběživa plnily pouze drobné mince, reprezentované jednostranným penízem s obrazem českého lva a haléřem nesoucím vyobrazení královské koruny. Hrubá mince byla tehdy vzácná, její funkci plnily staré pražské groše a také groš míšeňský. Roku 1450 byla sice provedena mincovní reforma, ani ta však v tomto směru nepřinesla žádnou změnu. Bádání nad drobnými mincemi první poloviny 15. století přitom přináší rovněž mnohá úskalí (Castelin 1953; nejnověji Gregor – Hána 2020).

 

Obr. 5: Porovnání rubových razidel pražských grošů: a) Václava IV. typ Hána XV; b) Ladislava Pohrobka; c) Jiřího z Poděbrad; d) Vladislava Jagellonského, typ Hásková I.

 

K obnově masové ražby pražského groše došlo až v závěru vlády Ladislavova nástupce Jiřího z Poděbrad roku 1469. Přesto však, jak již víme, Ladislavovy groše existují, byť rozsah jejich ražby musel být velmi nízký. Zadání k jejich ražbě je doloženo i písemně. V majestátu krále Ladislava ze dne 15. června 1454, kterým se navrací práva pregéřům, mincířům, přepalovačům a dalším profesím kutnohorské mincovny, je psáno mimo jiné i toto "Také chcem, aby werk grošový neb penízný dělán byl pro potřeby těch hor." (Castelin 1953, 216; Boublík 2006, 12).
 

Badatelé se však vcelku jednotně shodují na tom, že zaražení groše bylo spíše příležitostnou záležitostí, nejpravděpodobněji realizovanou u příležitosti Ladislavovy korunovace či právě jeho návštěvy Kutné Hory (Cihlář 2020, 103). Pozoruhodná skutečnost vyplývá ze srovnání čtyř dosud zjištěných odražků grošových razidel, dvou obyčejných grošů a dvou grošů tlustých. Zatímco obyčejné groše pocházejí z totožného lícního i rubového razidla, každý z tlustých odražků se v detailech opisů liší jak od grošů obyčejných, tak i od sebe navzájem. Musely být tedy vyrobeny minimálně tři páry razidel. To může přece jen svědčit o záměru na jejich hojnější využití. I tak ovšem nelze v případě Ladislavových grošů pracovat s tradičním pojmem "typologie", můžeme maximálně hovořit o evidenci různých, v detailech odlišných razidel.
 

Je na místě alespoň krátce zhodnotit i obrazovou návaznost Ladislavových grošů na nejmladší groše Václava IV. typu Hána XV a na ražby časově navazující, tedy groše Jiříkovy a nejstarší groše Vladislava Jagellonského (1471–1516). Přestože nejstarší a nejmladší ze jmenovaných mincí dělí dosti dlouhá doba pěti dekád, liší se od sebe poměrně minimálně. Alespoň v porovnání se změnami, kterými procházel obraz na pražských groších v daleko kratších časových úsecích v jiných dobách.
 

Základním faktem je, že všechny známé exempláře obyčejných pražských grošů Ladislava Pohrobka pocházejí z razidel použitých pouze u tohoto panovníka. Není zde tedy provázanost prostřednictvím rubových razidel ani s nejmladšími groši Václava IV., ani s pozdějšími groši krále Jiřího či Vladislava II.
 

Přes značnou podobnost můžeme vysledovat určité dílčí rozdíly v některých charakteristických znacích. Jedním z nejvýznamnějších je tvar písmene M v opisech. Na starších groších, včetně nejmladšího typu Václava IV. Hána XV, je M tvořeno dvěma svislými liniemi, s vloženým V mezi nimi. Na groších Pohrobkových i jeho následníků má již písmeno M tvar gotické unciální majuskuly. Tuto skutečnost postihli i Cycoňová s Richterou (2015, 122), kteří se ve své studii, věnované grošům Jiřího z Poděbrad, zabývali také analýzou detailů královské koruny na líci pražských grošů v daném časovém úseku. Hypotézu, že by snad mohla být kritériem pro jemnější chronologické řazení poloha perly na středové lilii královské koruny vůči vnitřnímu perlovci, vyslovenou pro groše Jiříkovy (Cycoňová – Richtera 2015, 117) však Ladislavovy groše nepotvrzují, i u velmi malého počtu zjištěných razidel nacházíme obojí podobu. Spíše můžeme předpokládat, že výsledná podoba tohoto detailu na razidle měla víceméně nahodilý charakter.
 

Pokud se jedná o podobu lva na reversu, i zde lze přes blízkost podoby samotného lva zaznamenat mezi ražbami čtyř jmenovaných panovníků dílčí odchylky. Nejblíže k sobě má logicky jeho podoba u grošů Jiřího a prvních grošů Vladislava Jagellonského, které na sebe bezprostředně časově navazují. Tato skutečnost vedla J. Háskovou k úvaze, že razidla pro groše Jiřího tvořil, stejně jako ta pro nejstarší groše Vladislavovy, Jan Zlatník, byť písemnými prameny je jeho činnost v Kutné Hoře doložena až v době Vladislavově (Hásková 1974, 79).
 

Lev na groších Ladislava Pohrobka má v některých detailech společné rysy s groši následujících panovníků. Týká se to zejména dvojice perel pod spodní smyčkou ocasu lva. Tvar tlap představuje naopak určitý přechod mezi staršími a mladšími ražbami. Od grošů Václava, ale i Jiřího a Vladislava se Ladislavovy groše odlišují chybějícími chlupy na zadních končetinách lva. Podstatné rozdíly můžeme nalézt i v provedení některých liter rubního opisu. Na všech groších Václava IV. (včetně typu Hána XV) je písmeno A ve slově PRAGENSES jednoduchého tvaru, naproti tomu na groších Ladislava i jeho následovníků má tato litera výrazně odlišné ozdobné provedení. Liší se i tvary rubních písmen S. U grošů Václava IV. jsou tato písmena ve slově GROSSI i ve slově PRAGENSES ve formě tzv. širokého ležatého S. Ladislavovy groše mají litery S v obou slovech rubního opisu ve tvaru stojatého úzkého S s krátkými tenkými zakončeními. Na groších Jiříka a stejně i na nejstarších groších Vladislava jsou rubní S ve slově GROSSI ležatá (široká)⁷ a ve slově PRAGENSES jsou písmena S stojatá (úzká). Drobná odlišnost se vyskytuje i u rubního písmene N. Všechny známé exempláře Ladislavových grošů nesou obrácené N s opačně orientovaným šikmým dříkem. U Václavových grošů typu XV se vyskytuje jak obrácené N, tak i standardní N, a v jednom případě i N se dvěma zkříženými šikmými dříky. Naproti tomu rubní N u grošů Jiříkových i nejstarších Vladislavových nesou převážně N bez šikmého dříku, pouze výjimečně standardní N se správně orientovaným dříkem, ale obrácené N na nich zaznamenáno není.⁸ Za zmínku určitě stojí výrazný znak v podobě jazyka vyčnívajícího ze lví tlamy u Ladislavova tlustého groše ze sbírky KHM ve Vídni.
 

Žádný ze zaznamenaných Ladislavových grošů – obyčejný ani tlustý – nemá rubní stranu raženou raznicí, jež by byla použita také pro ražbu grošů Vladislava Jagellonského,⁹ a ani žádný z nich neodpovídá některé z dosud popsaných variant Vladislavových grošů. Pro přesnost je však nutno dodat, že zcela definitivní konstatování by bylo možné vyslovit až na základě srovnání s korpusem razidel grošů Vladislava Jagellonského, které česká numismatika dosud postrádá.¹⁰
 

Mírně jiná situace nastává v případě srovnání Ladislavových grošů s groši Jiřího z Poděbrad. U obyčejných grošů také nenacházíme žádnou shodnou variantu, a tedy ani razidlo, jež by bylo použito k ražbě grošů u obou těchto panovníků. Je ovšem nutno zmínit, že nově zpracovaný rozbor grošů Jiřího z Poděbrad od L. Cycoňové a L. Richtery nezahrnuje Jiříkovy tlusté groše. Věnujme jim tedy alespoň částečně pozornost, neboť pro návaznost na ražby Pohrobkovy přináší srovnání s nimi zajímavé poznatky. Jeden ze tří typů tlustého groše Jiřího z Poděbrad, Smolík č. 1, vyobrazený na tab. II. 26, totiž vykazuje shodu rubového razidla s razidlem vídeňského exempláře tlustého groše Ladislava Pohrobka. Hned dva exempláře Jiříkových tlustých grošů tohoto typu se nacházejí v numismatické sbírce Národního muzea v Praze. Tlustý groš inv. č. H5-12147 je mincí, citovanou Smolíkem, a také další exemplář (inv. č. H5-12146) pochází ze stejného páru razidel, přičemž rubní raznice byla použita již při ražbě "vídeňského" tlustého groše Ladislava Pohrobka. Zároveň je třeba poznamenat, že se jedná o typ reversu se lvem s jazykem, který je v řadě znaků poněkud výrazněji se lišící od obyčejných i ostatních tlustých grošů obou těchto panovníků. U druhého typu tlustého groše Ladislava Pohrobka již shodu s Jiříkovými tlustými groši nepozorujeme. Dále ještě můžeme konstatovat, že nenalézáme žádná shodná razidla ani varianty reversu u Ladislavova předchůdce v ražbě pražských grošů, tedy u Václava IV.
 

Za zmínku jistě stojí i další zajímavost spojená s tlustým grošem Jiřího z Poděbrad, jehož rubní raznice byla užita již za Ladislava Pohrobka. Od tohoto typu Jiříkova tlustého groše existují dosti stará falza, jejichž původ lze vystopovat do 19. století (Donebauer 1880, 421. č. 30, tab VI. č. 1). Můžeme se s nimi setkat, byť velmi vzácně, i v současnosti v aukcích¹¹ a jeden exemplář tohoto falza se zřejmě nachází i ve sbírce Národního muzea¹² (inv. č. H5-37770).
 

Pro pozorovanou shodu rubních raznic u Ladislavova tlustého groše se lvem s jazykem (I.4 z KHM ve Vídni) s jedním z typů tlustého groše Jiřího z Poděbrad se nabízí dvojí vysvětlení: buď bylo razidlo z Pohrobkovy éry v mincovně uchováno a použito později pro reprezentativní ražbu krále Jiřího, a to nikoli nutně až v době zahájení ražby běžných grošů, nebo z nějakého důvodu mohlo být vyrobeno až v době Poděbradově a zpětně k němu vyrobeno lícní razidlo se jménem jeho předchůdce na českém trůnu. Jaké by však k tomu vedly důvody, není jasné, proto se lze spíše přiklonit k prvnímu vysvětlení. Úvahy o až pozdější, posmrtné ražbě grošů Ladislava Pohrobka byly vysloveny již dříve (Nohejlová-Prátová 1960, 37 a 46) a zakládají se zřejmě především na extrémní vzácnosti Ladislavových grošů a výrazné obrazové podobnosti základních tvarů lva a koruny na groších Ladislava a jeho následovníků. Ovšem díky výše popisovaným četným odlišnostem v celé řadě detailů reverzu a s ohledem na pouze jediný případ shody rubní raznice u grošů Ladislava a jeho nástupců – a také s vědomím existence celkem čtyř různých lícních raznic nesoucích jméno krále Ladislava – se domníváme, že je možné tyto úvahy odmítnout.
 

 

Obr. 6: a) tlustý pražský groš Ladislava Pohrobka (I. 4), exemplář z KHM Wien; b) tlustý pražský groš Jiřího z Poděbrad, sbírka NM v Praze, inv. č. H5-12146.

 

V samotném závěru, spíše na okraj dané problematiky, zmiňme i méně seriózní aktivity, které v minulosti provázely zájem o Pohrobkovy pražské groše. Jejich vzácnost neušla pozornosti novodobých padělatelů, v českém prostředí tradičně reprezentované hojnou produkci V. Bureše z Vysokého Mýta ze 70. let 20. století (Nechanický 2011, 31, č. 16). Jako srovnávací materiál se jeden z výrobků této falzátorské dílny nachází i v numismatické sbírce Národního muzea, byť ve srovnání s jinými patří rozhodně k nejméně zdařilým a stěží by mohl oklamat i sběratele-začátečníka.
 

 

 

Obr. 7: Pražský groš Ladislava Pohrobka, novodobé falzum z dílny V. Bureše z Vysokého Mýta. NM Praha, přír. č. 49/1979 (foto J. Boublík).

 

---

¹ Pražský groš Ladislava Pohrobka nebyl zastoupen ani ve sbírkách Maxe Donebauera (Fiala 1889) či Karla Chaury (Hásková 1991), které vždy představovaly nejreprezentativnější přehled českého mincovnictví.
² Pouze pro úplnost zde zmiňujeme neověřený exemplář, pocházející z nepublikovaného nálezu z první dekády tohoto milénia, který by snad měl být dle informací z více zdrojů uložen v české soukromé sbírce. Není však k dispozici jeho vyobrazení ani jiné bližší údaje.
³ Ve Fialově popisu Windisch-Grätzovy sbírky (Fiala 1895, s. 214, pol. 3376) je uvedena hmotnost 370 cgr, podle perokresby na tab. II/7 se však nepochybně jedná o exemplář, dnes uložený ve sbírce NM v Praze.
⁴ Jedná se o exemplář popisovaný Smolíkem, tehdy uložený ve sbírce starožitníka, archeologa a numismatika Emanuela Mikše (Smolík 1894, dopl. 1971, 34, pozn. 49), což potvrzuje i srovnání s perokresbou ve Smolíkově práci (tab. II/24), získaný do sbírky MMP v roce 1914 od směnárníka a sběratele Rudolfa Mikše (syna E. Mikše) výměnou za 12 jiných mincí.
⁵ Nohejlová-Prátová se odkazuje na Smolíkův exemplář č. I a) o hmotnosti 28,44g, u něj však Smolík (dopl. 1971, 34, pozn. 49) jasně konstatuje, že jde o minci z vídeňského kabinetu.
⁶ Mince byla získána do sbírky MZM ze staré sbírky, v 1. polovině 50. let 20. století, bližší informace se nepodařilo dopátrat. Za poskytnutí fotografie, metrologických údajů (32,639 g/30,2 mm) a informací o okolnostech nabytí exempláře děkujeme Mgr. Dagmar Grossmannové, Ph.D.
⁷ S výjimkou groše Jiřího z Poděbrad varianty I. c/6 (Cycoňová - Richtera 2015), jehož existence je však sporná.
⁸ Výjimkou jsou tlusté groše Jiřího z Poděbrad pocházející z totožného rubního razidla jako tlustý groš Ladislava z KHM ve Vídni (I.4).
⁹ Srovnání jsme provedli nejenom s obyčejnými groši Vladislava Jagellonského, ale i s dostupnými exempláři tlustých grošů krále Vladislava (8 exemplářů z Národního muzea a 1 ze soukromé sbírky).
¹⁰ Na tomto místě děkujeme O. Černohorskému, který se v současnosti věnuje přípravě nové typologie grošů Vladislava Jagellonského, za konzultaci. Dle jeho vyjádření nemá ve své databázi evidovány Vladislavovy groše, které by pocházely ze shodného rubového razidla jako groše Pohrobkovy.
¹¹ 28. aukce Sincona, 18. 5. 2016, pol. 196. Položka byla po upozornění nakonec z aukce stažena.
¹² Původně ze sbírky V. Katze.

 

Literatura:

 
BOUBLÍK, J.: Měnové poměry doby poděbradské. Sborník Národního muzea v Praze. Řada A – Historie. LX (2006). Praha, s. 1–59.
CASTELIN, K.: Česká drobná mince doby předhusitské a husitské 1300–1471. Praha 1953.
CIHLÁŘ, J.: Příběh pražského groše. Praha 2020.
CYCOŇOVÁ, L. – RICHTERA, L.: Nové typologické řazení pražských grošů Jiřího z Poděbrad (1458–1471). Numismatické listy 70, 2015, 114–131.
ČORNEJ, P. – BARTLOVÁ, M.: Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek VI. 1437–1526. Praha – Litomyšl 2007.
DONEBAUER, M.: Die Fälschungen böhmischer Münzen und deren Stempel. Numismatische Zeitschrift 12, Wien, 1880, s. 405–444, Tab. 6–7.
FIALA, E.: Beschreibung der Sammlung böhmischer Münzen und Medaillen des Max Donebauer. Prag 1889.
FIALA, E.: Collection Ernst Prinz zu Windisch-Grätz. Band I. Münzen und Medaillen des österr. Kaiserstaates. Praha 1895.
GREGOR, P. – HÁNA, J.: Typologie českých kruhových peněz se lvem a haléřů s korunou. 2020.
HÁNA, J.: Pražské groše Václava IV. z let 1378–1419. Plzeň 2003.
HÁSKOVÁ, J.: České, moravské a slezské mince 10. –20. století. Národní muzeum v Praze – Chaurova sbírka. Pražské groše (1300–1526). 1991.
LEMINGER E.: Královská mincovna v Kutné Hoře. Praha 1912.
MILITKÝ, J.: Pražská mincovna 1526–1856. Praha 2009.
NECHANICKÝ, Z.: České mince grošového údobí. Příloha „Sběratelských zpráv č. 84, 88, 89–90“. Hradec Králové 1999.
NECHANICKÝ, Z.: Východočeská numismatická falza. Hradec Králové 2011.
NOHEJLOVÁ-PRÁTOVÁ, E.: Mincovnictví Jiřího z Poděbrad. Stručný přehled. Časopis Národního musea – oddíl věd společenských, roč. 129, 1960, čís. 1, s. 34–56.
NOHEJLOVÁ-PRÁTOVÁ, E.: K otázce pražských tlustých grošů (1300–1547). Numismatické listy 28 (1973), s. 1–10.
SMOLÍK J. (doplněno CASTELIN, K. – PÁNEK, I. 1971): Pražské groše a jejich díly (1300–1547). Praha 1894.
VOIGT, A.: Beschreibung der bisher bekannten Böhmischen Münzen nach chronologischer Ordnung II. Prag 1772.
 

 
Tento článek byl původně v česko-německé verzi otištěn v Numismatickém časopise č. 5-6, roč. 2021, str. 9–18. V případě, že bude článek citovat, prosím, citujte jeho tištěnou verzi. Článek je na těchto stránkách zveřejněn se souhlasem vydavatele i autorů. PDF verzi článku lze nalézt zde:
 
Bárta, P. - Cihlář, J. - Videman, J.: Pražské groše Ladislava Pohrobka (1453-1457), Numismatický časopis 5-6, 2021, 9-18.