S okrojeným pražským grošem se setkal snad každý sběratel. K nejčastěji okrajovaným pražským grošům patří bezesporu groše Vladislava II. Jagellonského. Tyto groše jsou velmi často okrojené tak, že jim chybí významná část vnějších opisů a jejich váha je výrazně menší. S takto okrojenými groši se běžně setkáváme v nálezech na našem území a předpokládá se proto, že jejich okrajování je většinou výsledkem nelegální činnosti jednotlivců, obvykle jsou z této podvodné činnosti podezříváni židovští obchodníci. Jistě ne zcela neprávem, jak dokládá kauza pražského žida Pinkase, který byl mimo jiné nekalé aktivity podezřelý i z falšování královské mince. Podezření se tehdy nepodařilo prokázat, ale později, v roce 1581 objevil tesař v domě, který zmíněnému židovi patřil, v komoře pod podlahou hrnec se sedmi hřivnami stříbra z ořezaných a opilovaných pražských grošů.^1,2 Existují i názory, že k okrajování grošů Vladislava II. docházelo ve větší míře až po roce 1547, kdy došlo k oficiálnímu snížení váhy pražského groše.³ Hásková rovněž uvádí, že okrojené pražské groše se v nálezových celcích ukrytých před rokem 1547 téměř nevyskytují, zatímco v pozdějších nálezech se vyskytují poměrně často.⁴ Dále uvádí, že mezi asi 2826 groši, které pro sestavení chronologie použila, bylo celkem 120 kusů ořezaných pražských grošů o průměrné váze 2,21 g (ořezané groše tedy představovaly 4 % z celkového počtu studovaných grošů). Z uvedených šesti nálezů (Svatonice, Drahotín, Praha, Dobrovíz, Chvalín a Postřekov) byl však jen jeden ukryt nepochybně po roce 1547 a tak tuto argumentaci nelze na základě dat, která autorka uvádí, dostatečně podpořit. Dalším významným nálezem, který obsahoval 2423 grošů Vladislava II., je nález táborský (ukrytý v letech 1524-1525 a nalezený v roce 2001). V tomto nálezu autoři uvádějí, že zjevně okrojených grošů v něm lze nalézt jen 9 a dalších několik je pak ořezaných pravděpodobně (zastoupení okrojených grošů v tomto nálezu činí zhruba 0,4 %, což je 10x méně než v souboru, který studovala J. Hásková).⁵ Zdá se tedy, že teorie J. Háskové, byť zní poměrně logicky, nepřináší komplexní objasnění problému. Na následujících fotografiích jsou pro ukázku zachyceny různě okrojené groše Vladislava II. Jagellonského s uvedením základních metrologických parametrů (pro srovnání průměrná hmotnost neokrojených pražských grošů Vladislava II. činila 2,73 g a průměr 27,6 mm - váhový rozptyl pražských grošů Vladislava II. Jagellonského v průběhu celé vlády je však značný a pouze na základě nižší hmotnosti o okrojení rozhodnout nelze).^4,6

 

Silně okrojený groš Vladislava II. Jagellonského,
metrologie: m = 1,80 g, d_min = 23,5 mm, d_max = 24,2 mm.

 

Silně okrojený groš Vladislava II. Jagellonského,
metrologie: m = 1,94 g, d_min = 23,5 mm, d_max = 24,5 mm.

 

Lehce okrojený groš Vladislava II. Jagellonského,
metrologie: m = 2,12 g, d_min = 24,8 mm, d_max = 25,7 mm.

 

Lehce okrojený groš Vladislava II. Jagellonského,
metrologie: m = 2,42 g, d_min = 24,5 mm, d_max = 25,6 mm.

 

Nikoliv výjimečně se lze setkat s okrojenými groši i jiných panovníků, především s groši Karla IV. a Jana Lucemburského. Zatímco okrajování pražských grošů Vladislava II. Jagellonského probíhalo prokazatelně neorganizovaným způsobem a na našem území, s groši uvedených panovníků se setkáváme především v nálezech pocházejícíh mimo naše území (poměrně častý výskyt lze zaznamenat především v polských nálezech a v nálezech z území současné západní Ukrajiny - Haliče) a to v poměrně hojném množství. Typickým specifikem většiny těchto silně ořezaných grošů je téměř úplné odstranění vnějšího opisu na aversu a tím zároveň takřka i kompletní odstranění opisu na reverzu. Takto ořezané pražské groše tak do jisté míry svým vzhledem evokují velmi vzácné pražské půlgroše (tomu ale ne vždy odpovídá jejich hmotnost a tím i obsah stříbra).^7-11

 

Typicky okrojený groš Jana Lucemburského,
metrologie: m = 1,71 g, d_min = 21,4 mm, d_max = 22,0 mm.

 

Typicky okrojený groš Karla IV.,
metrologie: m = 2,30 g, d_min = 22,3 mm, d_max = 23,3 mm.

 

Silně okrojený groš Jana Lucemburského,
metrologie: m = 1,41 g, d_min = 17,8 mm, d_max = 18,5 mm.

 

Množství takto ořezaných grošů, společně s poměrně velkou pečlivostí s níž jsou tyto groše oříznuty, nedávají příliš prostoru k úvahám o tom, že stav těchto mincí je snad výsledkem nekoordinované individuální snahy mnoha jednotlivců o více či méně nenápadné pokoutné ořezávání či opilovávání hrany za účelem osobního obohacení se tak, jak je poměrně často dobře patrné na groších Vladislava II. Jagellonského.^4,5 Uvedený způsob úpravy cizí měny není v rámci středověké numismatiky ojedinělým jevem. Podobným způsobem, a též v nezanedbatelném rozsahu, byly např. na území Uherského království systematicky ořezávány vídeňské feniky.^12,13

 

Existenci okrojených grošů Václava II. a Jana Lucemburského zaznamenal ve svém díle již Mikuláš Adaukt Voigt, nerozpoznal v nich však okrojené exempláře, ale považoval je za půlgroše.^14,15

 

Okrojený groš Václava II. (vyobrazení z díla M. A. Voigta z roku 1772) považovaný mylně za půlgroš.

 

Okrojený groš Jana Lucemburského (vyobrazení z díla M.A. Voigta z roku 1772) považovaný mylně za půlgroš.

 

Překvapivě komplikované je vysvětlení, proč většinu okrojených grošů Karla IV. a Jana Lucemburského známe z polských nálezů a z nálezů z území současné západní Ukrajiny - Haliče. Vývoj názorů na důvod a smysl ořezávání pražských grošů je pestrou směsicí poměrně rozporuplných poznatků, které v jistých ohledech sice shodují, ale v mnohém rozcházejí. Zájemcům o podrobnější informace lze doporučit studie polských autorů P. N. Kotowicze a G. Śnieżka, kteří vývoj těchto názorů přehledně shrnují.¹⁶ Další text vychází především z této studie.

 

Existence okrojených pražských grošů je známa již poměrně dlouho a stala se proto předmětem několika studií. V roce 1963 publikovala Nadiezhda Soboleva práci založenou na studiu pražských grošů uložených v Ukrajinském muzeu. Ořezané groše ve své studii rozdělila do dvou skupin - v první skupině byly starší pražské groše oříznuté jen částečně tak, aby hmotností odpovídaly pražským grošům Václava IV., do druhé skupiny pak Nadiezhda Soboleva zahrnula pražské groše s mnohem vyšším stupněm ořezání, jejichž váha měla odpovídat polovině pražského groše a měly fungovat jako kvartníky v Haličsko-volyňském knížectví.¹⁷ Autorka později publikovala studii, ve které se věnovala výskytu ořezaných pražských grošů v ruských zemích ve 14.-15. století.¹⁸

 

Na pilotní práci N. Sobolevy později zareagovali někteří polští autoři. Włodzimierz Bagieński publikoval názor, že ořezávání starších pražských grošů spadá až do období vlády Vladislava II. Jagelly - litevského velkoknížete (1377-1401) a polského krále (1386-1434). Okrajování starších grošů pak mělo být snahou o jejich přizpůsobení na váhu lvovských půlgrošů.¹⁹ Juliusz Mękicki tyto argumenty popírá na základě srovnání hmotností a reálného obsahu drahého kovu a uvádí, že k takovému počínání nebyly žádné ekonomické důvody. Domnívá se proto, že jediným důvodem okrajování grošů byl nedostatek nižšího nominálu, který byl potřebný v běžném pěněžním styku a tento argument podporuje i nálezy jiných okrojených mincí.²⁰

 

Problematice okrojených pražských grošů obíhajících na území Slezska se věnuje Jerzy Piniński. Odmítá názor, že by se mělo jednat o snahu získat poloviční nominál, tedy český půlgroš. Ořezané pražské groše Jana Lucemburského měly časově i metrologicky dobře odpovídat kvartníkům, vydávaným mimo Slezska i na území Velkopolska v období od konce 13. století do přibližně druhé poloviny 30. let 14. století. Své tvrzení J. Piniński podporuje tím, že ořezané pražské groše jsou mimo uvedených území též na území Míšeňska a Červené Rusi nejčastěji okrajovanou mincí.²¹

 

Otázce ořezávání pražských grošů na území Červené Rusi se věnuje i Borys Paszkiewicz. Dokládá, že k přílivu těchto grošů na uvedené území docházelo ve 30. letech 14. století a důvody ořezávání pražského groše spatřuje v tom, že tento nominál nezapadal do tamního měnového systému. Paszkiewicz rozšiřuje N. Sobolevou dvě popsané skupiny o další, přechodnou skupinu, která je charakteristická tím, že jsou z mincí kompletně odstraněny vnější opisy a mince mají průměrnou hmotnost 1,51 g. Váha takto upravených mincí by tak byla v dobrém souladu s monetárním systémem Zlaté hordy v období vlády khána Uzbega (1313-1341) a jeho syna Janibeka (1342-1357).²²

 

Ukrajinský autor Andrey Krizhanivskiy se ve své monografii o Lvovské mincovně z období 14.-15. století rovněž věnuje problematice ořezaných pražských grošů na území Haličsko-volyňského knížectví. Soubor více než 300 ořezaných exemplářů pražských grošů z této oblasti podrobuje rozboru a stejně jako B. Paszkiewicz vymezuje tři skupiny ořezených mincí. Nejpočetnější skupinu mincí představuje skupina mincí ořezaných pouze minimálně, nejvíce ořezané mince představují naopak třetí, nejméně početnou skupinu. Krizhanivskiy vyslovuje hned několik hypotéz, kterými se pokouší objasnit důvody k mírnému okrajování pražských grošů. Jednou z hypotéz je, že starší groše byly lehce ořezávány tak, aby se svojí hodnotou vyrovnaly pražským grošům Václava IV. Další hypotéza jako možný důvod okrajování vidí ve snaze přizpůsobení pražských grošů mincím severoitalských měst (ve Lvově a v Benátkách byly početné arménské komunity mezi nimiž autor hypotézy očekává obchodní aktivity). Tato hypotéza však není podložena nálezy ořezaných grošů v Itálii. Další hypotéza, s níž A. Krizhanivskiy přichází, je v podstatě totožná s teorií B. Paszkiewicze - důvodem okrajování pražských grošů dle této teorie je jejich začlenění do měnového systému Zlaté hordy. Nicméně i v tomto případě neexistuje dostatečný počet nálezů, které by tuto hypotézu podpořily. V neposlední řadě A. Krizhanivskiy stanovuje relativní chronologii tří skupin ořezaných pražských grošů. Za nejstarší skupinu považuje groše nejméně ořezané, míra ořezu v mladších skupinách pak reflektovala klesající obsah drahého kovu v kvartnících Vladislava II. Opolského a Ludvíka I. Velikého.²³

 

Velmi důležitým příspěvkem k problematice ořezaných pražských grošů obíhajících na území Ukrajiny představuje též studie zabývající se šestnácti nálezy pražských grošů z první poloviny 14. století z oblasti Haličsko-volyňského knížectví. Gieorgij Kozubovskiy zastává názor, že ve třicátých a čtyřicátých letech 14. století obíhaly společně jak ořezané tak i neořezané groše a sloužily jako základní měnová jednotka na území Haličsko-volyňska a v západním Podolí. Kozubovskiy uvádí, že množství ořezaných pražských grošů kulminuje v nálezech ze 40. let 14. století, kdy ořezané exempláře často převažují nad neořezanými kusy. Kozubovskiy rovněž zpochybňuje dříve publikované názory a argumentuje, že neexistují důvody hledat spojitost mezi pražskými groši a rusínskými kvartníky či tatarským měnovým systémem, protože se tyto nominály nacházejí společně jen velmi výjimečně. V nálezech datovaných do druhé poloviny 14. století již ořezané pražské groše nejsou obvyklou složkou těchto nálezů.²⁴

 

Andrzej Musiał poukazuje na skutečnost, že průměrná hmotnost ořezaných pražských grošů neodpovídá ani půlgrošům a ani kvartníkům (rozbor provedl na osmi ořezaných groších Jana Lucemburského ze své sbírky).²⁵ Musiał rovněž připomíná problematiku zlehčování mincí opilováním nebo ořezáním hrany^26-28 a připouští, že k tomuto nelegálnímu konání mohlo docházet souběžně s - v dané době a lokalitě - legálním ořezáváním pražských grošů. Pro úplnost je třeba uvést, že byla zvažována i alternativa, že k okrojení pražských grošů docházelo na území Českého království a teprve následně došlo k jejich importu do okolních zemí.²⁴ S ohledem na složení nálezů z Českého království a na složení nálezů z okolních zemí se však taková alternativa jeví jako málo pravděpodobná.

 

Z uvedených informací je zřejmé, že problematika ořezávání pražských grošů není ani zdaleka tak jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled jevit. A skutečnost je ještě komplikovanější - existují dokonce i okrojené napodobeniny pražských grošů a též okrojená dobová falza pražských grošů.²⁹ K hlubšímu objasnění problematiky bohužel velmi často chybí podrobnosti o místě nálezu a i další nálezové informace, které by bylo možné využít ke zpřesnění datace nálezu a k lepšímu pochopení struktury oběživa v dané době a v dané lokalitě.

 

Z hlediska ceny těchto grošů je třeba si uvědomit, že tak či tak se jedná o sekundární úpravu, která má za následek znehodnocení mince, byť je takové znehodnocení dobové. Takto poškozené mince lze samozřejmě chápat jako ukázku na našem území probíhající nelegální činnosti a nebo jako ukázku úpravy naší měny za hranicemi Českého království tak, aby odpovídala místním parametrům (přičemž druhý případ nevylučuje zároveň ani první). Okrojené pražské groše Vladislava II. Jagellonského jsou v podstatě neprodejným artiklem, za který ani v případě lepších typů či variant nemá smysl utrácet více, než několik desetikorun. Stejně i v zahraničních aukcích poměrně běžné okrojené groše Karla IV. a Jana Lucemburského nejsou něčím, co by mělo svojí cenou atakovat nebo dokonce přesahovat cenu mincí neokrojených. Uvedená tvrzení platí dvojnásob v případě neznámého původu okrojených mincí - někteří prodejci jsou schopni ve snaze získání lepšího výdělku klidně okrojit původně nepoškozené běžnější mince. Okrojené groše Václava II. nebo Václava IV. jsou o poznání méně časté, ale občas se vyskytují. Ani v těchto případech by ale cena poškozené mince neměla přesahovat cenu mince nepoškozené.

 

Výše uvedený text z části využívá autorův text z článku "Okrojené falsum pražského groše Ferdinanda I. a problematika okrajování pražských grošů" publikovaný v Numismatických listech.³⁰ Z této práce pocházejí i příklady méně častých okrojených grošů dalších panovníků:

 

Okrojený groš Václava II.,
metrologie: m = 2,24 g, d_min = 20 mm, d_max = 23 mm.

 

Okrojený groš Václava IV.,
metrologie: m = 2,14 g, d = 23 mm.

 

Ukázka falešného okrojeného groše z nálezu z Predce.²⁹

 

Okrojené falzum pražského groše Ferdinanda I. Habsburského,
metrologie: m = 1,34 g, d_min = 19,5 mm, d_max = 20,1 mm.³⁰

 

---

¹ ŠIMEK, Eduard: Česká mince v peněžním oběhu 2. poloviny 16. století. Praha 1972.
² WINTER, Zikmund: Kulturní obraz českých měst II., Praha 1892, str. 443, pozn. 8.
³ NOHEJLOVÁ-PRÁTOVÁ, Emanuela, MALÁ, Alena, NEMEŠKAL, Lubomír, JELÍNEK, Zdeněk: Numismatické příspěvky ke studiu cen a mezd údobí 1469-1615, Zápisky katedry československých dějin a archivního studia 6, Praha 1962, str. 63, příloha A.
⁴ HÁSKOVÁ, Jarmila: Pražské groše z let 1471-1526 Vladislav II. - Ludvík I. Hradec Králové: ČNS pobočka Hradec Králové, 1971.
⁵ KRAJÍC, Rudolf - CHVOJKA, Jiří: Táborský poklad. Tábor 2007. Viz s. 305, exempláře 1/104, 749, 927, 990, 1024, 1233, 1287, 2/1956, 1997.
⁶ RICHTERA, Lukáš: Jednostranná ražba groše Václava IV. a její souvislost se zhoršující se kvalitou reliéfu pražských grošů, Folia numismatica 27/1, Brno 2013.
⁷ CASTELIN, Karel: O drobných ražbách Jana Lucemburského (1310-1346). Numismatické listy, roč. II, č. 6, 1947, s. 83-89.
⁸ PÁNEK, Ivo: O půlgroších Jana Lucemburského. Numismatické listy, roč. XXIV, č. 4, 1969, s. 101-110.
⁹ PÁNEK, Ivo: Dodatek k inventáři půlgrošů Jana Lucemburského. Numismatické listy, roč. XXXIII, č. 1, 1978, s. 10-11.
¹⁰ ŠAFÁŘ, Oldřich: Příspěvek ke studiu půlgrošů Jana Lucemburského. Sběratelské zprávy 45-47, 1976, s. 158-166.
¹¹ V literatuře uváděná hmotnost půlgrošů Jana Lucemburského vykazuje značné rozpětí (např. Castelin uvádí u obou typů shodně 1,25-1,70 g a průměr 21 mm u českého a 20 mm u anglického typu, Pánek dokonce 1,00-1,85). S ohledem na vzácnost těchto ražeb byl doposud proveden a publikován pouze omezený počet analýz (viz dále), lze však i na základě prosté úvahy odhadnout, že ryzost půlgrošů nebyla výrazně nižší, než u grošů, neboť u parvů byl obsah stříbra i přes nižší ryzost dle Castelina jen asi o 10 % nižší, než u grošů. V případě, že rozvineme Castelinovu úvahu stran ryzosti grošů a parvů i na půlgroše Jana Lucemburského a budeme počítat se stejným zlehčením 10 % oproti grošům, vyjde minimální ryzost těchto půlgrošů okolo 813/1000 pro půlgroš s hmotností 1,70 g. Pokud by ražba probíhala ze stejné slitiny, z jaké byly raženy groše (870/1000), zlehčení by činilo necelá 4 % (s ohledem na mírně nižší hmotnost, než jaká by odpovídala hmotnosti poloviny groše). Pánek provedl hydrostatickou zkoušku 6 exemplářů půlgrošů Jana Lucemburského ze sbírek muzeí v Praze, Brně a Pardubicích. Výsledky jsou v souladu s výše uvedeným předpokladem, že půlgroše byly raženy ze slitiny stejné, jako groše samotné, případně (neprokazatelně) ze slitiny s obsahem drahého kovu jen o málo nižším. Z 23 exemplářů půlgrošů zaznamenaných Pánkem bylo celkem 5 ks I. typu a 18 ks II. typu, modus hmotností činí 1,70 g. Výrazně se od této hodnoty neodlišuje ani soubor dalších 5 exemplářů doplněných později Šafářem (1,62 g).
¹² HUNKA, Ján: Vplyv rakúskych mincí na pěňažné pomery stredovekého Slovenska (12.-15. storočie). Slovenská numizmatika XIV, 1996, s. 129-148.
¹³ HUNKA, Ján - BUDAJ, Marek: Vyobrazenia na uhorských napodobeninách viedenských fenigov z 13. storočia. Numizmatika 22, 2008, s. 24-26.
¹⁴ VOIGT, Mikuláš Adaukt: Beschreibung der bisher bekannten Böhmischen Münzen nach chronologischer Ordnung, nebst einem kurzen Begriff des Lebens der Münzfürsten, und anderer, auf welche sie gepräget worden; mit eingestreueten historischen Nachrichten von dem Bergbaue in Böhmen. Gerle, 1772, str. 83.
¹⁵ VOIGT, Mikuláš Adaukt: Beschreibung der bisher bekannten Böhmischen Münzen nach chronologischer Ordnung, nebst einem kurzen Begriff des Lebens der Münzfürsten, und anderer, auf welche sie gepräget worden; mit eingestreueten historischen Nachrichten von dem Bergbaue in Böhmen. Gerle, 1772, str. 108.
¹⁶ KOTOWICZ, Piotr N. - ŚNIEŻKO, Grzegorz: Clipped Prague groschen of John of Luxembourg (John of Bohemia) from the Medieval hillfort in Sanok-Biała Góra. Notae Numismaticae / Zapiski Numizmatyczne vol. XI, 2016, s. 221-242.
¹⁷ СОБОЛЕВА, Надежда A.: Пражские гроши в музеях Украины. Нумизматика и сфрагистика, 1963, s. 128-138.
¹⁸ СОБОЛЕВА, Надежда A.: К проблеме обращения пражских грошей в русских землях в XIV-XV вв. Вестник Московского Университета. Сер. IX. История. № 2. М.: МГУ, 1967, s. 49-61.
¹⁹ BAGIEŃSKI, Włodzimierz: Obcięte grosze praskie na Rusi Czerwonej. Biuletyn Numizmatyczny, 1983, 3, s. 47-50.
²⁰ MĘKICKI, Juliusz: Jeszcze o obciętych monetach. Biuletyn Numizmatyczny, 1984, 3-4, s. 48-50.
²¹ PINIŃSKI, Jerzy: Obcięte grosze czeskie Jana Luksemburskiego. In. KUCZYŃSKI, S. K. and SUCHODOLSKI, S. (eds.), Nummmus et historia, Pieniądz Europy średniowiecznej. Warszawa 1985, s. 153-158.
²² PASZKIEWICZ, Borys: Grosz ruskі. In. Грошовий обіг і банківська справа в України: Минуле та сучасне: Матеріали Міжнар. наук. конф. Львів, 2005, s. 92-113.
²³ КРИЖАНІВСЬКИЙ, Андрій: Львівський монетний двір у XIV-XV століттях. Львів, 2007.
²⁴ КОЗУБОВСЬКИЙ, Георгій: Обрізані празькі гроші в монетному обігу України. Спеціальні історичні дістципліни 16, 2010, s. 190-198.
²⁵ MUSIAŁ, Andrzej: Obcięte grosze praskie Jana Luksemburskiego, Grosz 118, 2009, s. 14-16.
²⁶ KIERSNOWSKI, Ryszard: Wstęp do numizmatyki polskiej wieków średnich. Warszawa, Państwowe wydawnictwo naukowe, 1964, s. 210-211.
²⁷ KUBIAK, Stanisława: Monety pierwszych Jagiellonów (1386-1444). Wrocław 1970, 265 s., 9 tabulek; s. 206-207.
²⁸ RADOMSKI, Kamil: Upieniężnienie gospodarstw kmiecych w Małopolsce w latach 1253-1370. Warszawa 2012, 149 s.; s. 68-69.
²⁹ BOKOTA, Piotr: Piętnastowieczny skarb fałszywych monet z Przedcza. Wiadomości Numizmatyczne, vol. 39, 1995, 1-2, s. 45-53.
³⁰ RICHTERA, Lukáš - BŘEZINA, Matěj: Okrojené falsum pražského groše Ferdinanda I. a problematika okrajování pražských grošů, Numismatické listy 73/3-4, Praha 2018, s. 156-173.