První pražská defenestrace, při které v neděli 30. července 1419 dav radikálů vedený Janem Želivským vyhodil z oken Novoměstské radnice protihusitsky orientované konšely, rychtáře a purkmistra, bývá tradičně považována za počátek husitských válek. Kořeny husitských bouří však musíme hledat již o několik desetiletí dříve a nejenom v zemích Koruny české. Známky krize tehdejší společnosti se projevovaly již od 80. let 14. století v řadě evropských zemí. Neúspěch snah o politické řešení problémů - především o nápravu církve a s ní i celé společnosti - nakonec v Čechách vyústil v otevřený válečný konflikt. Pouhých 17 dní po zmíněném převratu na Novoměstské radnici zemřel král Václav IV., zřejmě na následky mozkové mrtvice, kterou dostal po té, co se o defenestraci dozvěděl. Legitimním dědicem Václava IV. byl jeho bratr Zikmund Lucemburský, který tehdy již vládl v Uherském království a ve Svaté říší římské. Zikmund se tak měl stát i novým českým králem, ovšem jeho negativní postoj k husitství, a z toho vyplývající odpor kališnické strany proti jeho osobě, zabránily tomu, aby tento poslední Lucemburk moc v našem království převzal.

 

Císař Zikmund na kolorované perokresbě z manuskriptu Kaiser Sigismunds Buch Eberharda Windeckeho.

 

Nastalo období husitských válek, bojů za husitský politický a věroučný program, jehož hlavní myšlenky byly zformulovány do čtyř artikul pražských. Husitská revoluce nebyla revolucí sociální a nejednalo se o boj poddaných proti vrchnosti, jak bylo dříve často prezentováno. Nešlo ani o pouhé boje představitelů husitství proti Zikmundovi a jeho přívržencům. Linie, dělicí podporovatele husitského programu a jejich katolické odpůrce, neprobíhala mezi jednotlivými sociálními vrstvami, ale šla napříč společností a mnohdy rozdělovala i jednotlivé rody a rodiny. Téměř 20 let probíhající války je možné vidět v několika rovinách. Jako boj sjednocených husitských sil proti zahraniční intervenci, především proti křížovým výpravám. Zároveň probíhala domácí válka jako boj husitských seskupení proti domácí katolické straně. A zásadní byl nakonec i zápas o moc mezi jednotlivými bloky husitského hnutí, které nebylo zcela jednotné a záhy se rozdělilo do několika proudů. Spolupracující kališnické svazy se dokázaly opakovaně ubránit cizí intervenci a ovládnout většinu území Českého království.

 

Jan Žižka v čele husitského houfce - ilustrace z Jenského kodexu, tento motiv se v upravené podobě objevil také na československé dvacetikoruně (bankovce) z roku 1970.

 

Tyto válečné úspěchy, podpořené ještě výboji za hranice království - tzv. spanilými jízdami, přinutili nakonec nepřátele utrakvistů k vyjednávání. Závěrečná jednání však za kališníky vedla již jen umírněnější část husitského hnutí, představovaná koalicí Pražanů a českého panstva, která roku 1434 v bitvě u Lipan zvítězila nad svými někdejšími spolubojovníky - tábority a sirotky. Uzavření dohody bylo umožněno i díky basilejskému koncilu a přijetí tzv. basilejských kompaktát, kterými bylo legalizováno husitství a přijímání podobojí v Českém království i Moravském markrabství. Čechy a Morava se staly zemí dvojího lidu, dvojího vyznání, katolíků a utrakvistů. Završením dohod bylo sjednání míru a přijetí Zikmunda Lucemburského za českého krále, k čemuž došlo v srpnu roku 1436 v Jihlavě a následně i v Praze. Zikmund se sice nechal korunovat na českého krále na Pražském hradě již v červenci 1420, ale ještě na podzim téhož roku Prahu a v následujícím roce i celé Čechy ztratil a faktické vlády zde tehdy ještě nedosáhl. Podobně Zikmundův zeť Albrecht Habsburský obdržel již roku 1423 od Zikmunda titul moravského markraběte, ale skutečně uznán jím byl až na podzim roku 1434. Skutečností je, že na Moravě se husitství prosazovalo výrazně obtížněji a velká města - Brno, Olomouc, Znojmo, Jihlava - zůstala trvale přikloněna ke katolické straně, a tím i k Zikmundovi a Albrechtovi. Morava a Čechy se tehdy formálně staly oddělenými zeměmi, což mělo vliv i na jejich tehdejší mincovnictví.

 

Jak tomu tedy bylo s mincovnictvím u nás za husitských válek? Peněžní systém Českého království byl během vlády Václava IV. založen na stříbrném pražském groši (ten měl za časů Václava IV. hmotnost cca 2,80 g a ryzost 620/1000), ke kterému byly od roku 1384 raženy dva drobné nominály - peníz s hodnotou 1/7 pražského groše a haléř o hodnotě 1/14 pražského groše. Peníz i haléř byly drobné jednostranné mince bez opisů. Peníz se od haléře dal jednoduše rozeznat díky odlišnému mincovnímu obrazu. Na penízu byl vyražen český lev a na haléři královská koruna. Tvar střížku těchto drobných mincí byl upravován do přibližně kruhového tvaru čtyřmi údery kladiva, proto se těmto mincím také říká: peníz se lvem a čtyřrázem a haléř s korunkou a čtyřrázem. Více v článku: České mincovnictví za Václava IV.

 

Čechy, Václav IV., Kutná Hora, pražský groš typ Hána XV. (zřejmě poslední typ oficiální grošové řady Václava IV., tedy ražby z doby konce vlády Václava IV.).

 

Čechy, Václav IV., Kutná Hora, peníz se lvem a čtyřrázem (vlevo) a haléř s korunkou a čtyřrázem (vpravo).

 

Po smrti Václava IV. byly v Kutné Hoře zřejmě po nějakou dobu ještě raženy pražské groše s jeho jménem. Kutnohorská mincovna byla do dubna roku 1421 v držení Zikmunda Lucemburského a je velmi pravděpodobné, že zde stále probíhala ražba Václavových pražských grošů z původních razidel. Po té, co roku 1421 Kutnou Horu ovládli husité, zde mohli ještě nějakou dobu ze starých razidel razit groše i oni. Město Praha bylo v držení kališníků a existují písemné záznamy, prokazující, že husité v Praze provozovali nejméně dvě mincovny a v nich přibližně do roku 1423 razili i pražské groše. Za tyto ražby z pražských mincoven jsou považovány tzv. atypické groše Václava IV., které se od běžných kutnohorských grošů poměrně výrazně odlišují výtvarným provedením vyražených obrazů lva a koruny a také tvarem písmen v opisech i rozdělovacími znaménky. Tyto tzv. atypické groše mají také výrazně nižší obsah stříbra. Velmi vzácně dnes pozorujeme i čistě měděné ražby pražských grošů Václava IV. O měděných mincích ražených v Praze v létě roku 1421 hovoří též písemné prameny. Podrobněji o ražbě grošů po smrti Václava IV. v článku: K otázce ražby pražských grošů po smrti Václava IV. Pokles jakosti pražských grošů stojí také za dalším fenoménem, který je s těmito mincemi spojen, a to je jejich kontramarkování, o kterém bude ještě pohovořeno dále.

 

Čechy, Václav IV., Praha či Kutná Hora, atypický pražský groš - ražba po roce 1419.

 

Čechy, Václav IV., Praha či Kutná Hora, atypický pražský groš - ražba po roce 1419.

 

Čechy, Václav IV., (Praha?), pražský groš z obecného kovu - ražba po roce 1419.

 

Čechy, Václav IV., (Praha?), pokovený pražský groš z obecného kovu - ražba po roce 1419.

 

Nedostatek stříbra se citelně projevil na všech mincích doby husitské. Ražba grošů ustala někdy kolem roku 1423. Dále se v Čechách razily pouze drobné mince. Ty byly podobného vzhledu jako na konci vlády Václava IV. - čtyřhranné (= se čtyřrázem) peníze se lvem nebo haléře s korunkou. Stříbra se ovšem nedostávalo, a tak příměs mědi v mincích byla čím dál tím vyšší. Ke zmincování se tehdy využívaly starší kvalitnější mince a také další stříbrné předměty, klenoty, zkonfiskované liturgické předměty - monstrance, svícny a kalichy - odtud také dobový název "kalíšky" pro takovéto mince s velice nízkým obsahem stříbra. Stejně jako v případě grošů byly po určitý čas raženy i drobné mince, na nichž sice byly vyražené stejné obrazy (lev nebo vzácně korunka), ale stříbro už neobsahovaly vůbec žádné a byly čistě měděné. Těmto pouze měděným drobným mincím se již tehdy říkalo flůtky a toto pojmenování je pro ně používáno dodnes.

 

Čechy, husité, (Praha?), peníz se lvem a čtyřrázem.

 

Čechy, husité, flůtek - měděný peníz se lvem.

 

Čechy, husité, flůtek - měděný haléř s korunkou.

 

Ražba drobných mincí za husitských válek neprobíhala jenom v Praze a v Kutné Hoře. Archeologickým výzkumem je doložena mincovna také v Táboře a podle toho, co se můžeme dočíst ve Starých letopisech českých, razilo se zřejmě na mnoha dalších místech: "…potom, kdy se jim nedostalo stříbra, dělali peníze z púhé mědi pod rázem královským a těm sú řiekali flútky. Dělali je z pánví, z kotlou a svícnou a z jiných nádob měděných… A tak dělali ty flútky měděné po hradiech, po tvrzech, po městech, městečkách, po pivniciech, zahradách i po všech." Tento zápis vypovídá zřejmě i o velice rozšířené neoficiální ražbě mincí, tedy o padělatelství kvetoucím za těchto časů. Mezi lidem tak tehdy byly převážně nehodnotné drobné mince. Z předchozích dob se sice v oběhu zachovaly i staré, kvalitnějších pražské groše ražené ještě za života Václava IV., či dokonce jeho předchůdců, ale ten, kdo mohl, si je spíše uschoval na horší časy, nebo pro větší platby za skutečně cenné věci. Běžná denní potřeba však byla kryta novějšími nehodnotnými penízy - kalíšky a flůtky.

 

Na Moravě byly v období husitských válek raženy mince v Olomouci a v Brně, tedy v městech držených Zikmundem, respektive Albrechtem Habsburským. Vzácnou moravskou drobnou ražbou, pocházející snad z doby, kdy byl Zikmund moravským markrabětem (1419-1422), je čtyřhranný peníz s orlicí s mřížováním na prsou. Tato mince měla být ražena v brněnské markrabské mincovně, ale je třeba konstatovat, že přesnější datování ani jednoznačné přiřazení této ražby Zikmundovi, není možné. Roku 1422 udělil Zikmund městu Olomouc privilegium, kterým získalo právo razit mince. Olomoucké mincovně se připisují čtyřhranné peníze s orlicí a kroužky nad letkou a čtyřhranné peníze s "kostkovanou" orlicí. V Brně se razilo mezi léty přibližně 1424 až 1435 střídavě či paralelně jménem moravského markraběte Albrechta a jménem města Brna. Za brněnské markraběcí ražby této doby jsou považovány čtyřhranné mince - peníze a haléře s hladkou orlicí, městské ražby se od nich odlišují písmenem nad letkou orlice. V roce 1435 vydal Albrecht Habsburský nařízení, podle kterého se měly moravské mince svými jakostními parametry vyrovnat rakouským fenikům. Má se za to, že v souvislosti s tímto nařízením začaly být raženy čtyřhranné mince s orlicí s prsním štítkem s břevny, a že ražba této mince v brněnské mincovně pravděpodobně pokračovala ještě řadu let po Albrechtově smrti v roce 1439.

 

Moravské ražby husitského období: 1. řada vlevo markrabě Zikmund, Brno, peníz s orlicí s mřížováním na prsou a čtyřrázem z let cca 1419-1422, 1. řada vpravo Albrecht Habsburský - moravský markrabě, Brno, peníz s hladkou orlicí a čtyřrázem z let 1424-1435, 2. řada vlevo město Brno, peníz s hladkou orlicí a písmenem nad letkou z let 1424-1435, 2. řada vlevo město Brno, peníz s hladkou orlicí a písmenem nad letkou z let 1424-1435, 3. řada vlevo Albrecht Habsburský, Brno, peníz s orlicí s prsním štítkem s břevny a se čtyřrázem - po roce 1435, 3. řada vpravo město Olomouc, peníz s orlicí s kroužky nad letkou a čtyřrázem, 4. řada vlevo město Olomouc, peníz s "kostkovanou" orlicí a čtyřrázem.

 

Výše v textu byl zmíněn termín kontramarkování pražských grošů. Kontramarka je drobná značka dodatečně vbitá do mince. Význam takovéto značky spočívá v označení, že se jedná o bernou minci. Minci platnou v určitém čase, na určitém území, případně platnou s určitou nominální hodnotou. Kontramarky jsou známé již u starověkých mincí, ale v případě českých mincí se s kontramarkami nejhojněji setkáváme na pražských groších Václava IV. (o kontramarkování pražských grošů také na konci článku: České mincovnictví za Václava IV.). V německých zemích nebyl dostatek domácí hrubé (těžké) mince s vyšší nominální hodnotou, takové platidlo zde nahrazovaly pražské groše. Kontramarkování našich grošů v německých oblastech zprvu mohlo být zapříčiněno snahou o vytvoření vlastní teritoriální měny, do které byl tímto způsobem začleněn kontramarkovaný pražský groš. První kontramarky se na našich groších objevují v posledním desetiletí 14. století v Kostnici, Halberstadtu a Göttingenu. Později byly pražské groše kontramarkovány na širokém území především bavorskými, švábskými a vestfálskými městy. Značkou, která byla do grošů vbíjena, byl obvykle stylizovaný městský znak, či iniciála jména města, které kontramarkou groš označovalo. Nejmasověji však byly pražské groše kontramarkovány právě v období husitských válek a to především z důvodu výrazného poklesu jejich jakosti a také rozmáhajícího se falšování mincí včetně grošů. Kontramarka tehdy značila, že se jedná o groš dostatečně kvalitní, který může být začleněn do oběhu. Dnes je známo přibližně 240 různých kontramarek, které lze přiřadit konkrétním městům či oblastem, v případě několika symbolů dosud příslušná lokalita nebyla identifikována. Můžeme se setkat i s případy, že na jednom groši je vyraženo více kontramarek z různých lokalit. Jen raritně se setkáváme s kontramarkami na groších jiného panovníka než Václava IV. Zajímavým jevem je také kontramarkování pražských grošů moravskými městy Brno a Jihlava, ke kterému docházelo zřejmě v letech 1420-1440 (dle některých numismatiků se na Moravě začalo kontramarkovat později - až kolem roku 1435). Brno vbíjelo na groše orlici s prsním štítkem s břevny - podobnou, jaká byla v té době na městských penízech, a Jihlava opatřovala groše obrazem kráčejícího ježka, který je v jihlavském městském znaku. Moravské kontramarkování pražských grošů mělo zřejmě nejenom ekonomické důvody - označení kvalitní mince, ale bylo také politickým vyjádřením distancování se těchto měst od kališnických Čech.

 

Čechy, Václav IV., pražský groš s kontramarkou města Augsburg.

 

Čechy, Václav IV., pražský groš s kontramarkou města Jihlava.

 

Čechy, Václav IV., pražský groš s kontramarkou města Brno.

 

Pro dokreslení pestrosti mincovnictví v zemích Koruny české v této době je třeba zmínit ještě řadu dalších producentů mincí. Se svolením Zikmunda Lucemburského razil od roku 1420 duté haléře s městským znakem Cheb. V Českém Krumlově zřejmě razil mince přívrženec katolické strany Oldřich z Rožmberka. Od roku 1426 v Kladsku a o něco později ve slezském Minstrberku (Münsterberg) razil mince další Zikmundův spojenec Půta z Častolovic. Jeho mince - kladské haléře s minuskulním písmenem g na líci a korunovaným dvouocasým lvem na rubu a minstrberské haléře s obrazem českého lva a minstrberské orlice - měly mít dle nařízení krále Zikmunda stejné parametry jako soudobé ražby slezských měst Vratislav a Svídnice. Haléřové mince se razily v této době hojně i v dalších slezských knížectvích, převážně v městských mincovnách. Někdy mezi léty 1419 až 1433 obdržel mincovní právo od Zikmunda Lucemburského také představitel vedlejší větve přemyslovského rodu, vládce Opavska - Přemysl I. Opavský. Ten razil dvoustranné haléře se znakem opavského vévodství - polceným štítem a na druhé straně s rodovým znakem - přilbicí s bůvolími rohy a také dvoustranný haléř s literou P a se znakem města Opavy Z této doby pochází též unikátní zlatá Přemkova ražba - dukát Přemysla I. Opavského. Roku 1429 obnovil Zikmund právo razit mince také městu Zhořelec, v této době zde začaly vznikat známé haléřové ražby s nápisem gor (Görlitz - Zhořelec) na jedné straně a s královskou korunkou na straně druhé, které se o něco později staly významnou součástí oběživa i v českých zemích.

 

Období husitských válek, dlouholeté boje a izolace od okolních zemí, se negativně podepsalo na stavu hospodářství království, k jehož úpadku výrazně přispěly i opakované morové rány. Počet obyvatel Českého království v roce 1400 je odhadován na 3 miliony (2 miliony v Čechách a 1 milion na Moravě), na konci tohoto století to bylo jen o málo více než 1 600 000. Těžba v kutnohorských stříbronosných dolech za husitských válek prakticky ustala, navíc důlní šachty byly z velké části zasypány a zaplaveny, zmizeli odtud kvalifikovaní pracovníci. Po obnovení smíru v zemi trvalo ještě dlouhou dobu, než byla zdejší těžba znovu a v dostatečné míře obnovena, což byl základní předpoklad pro pozdější obnovení kvalitní měny.

 

---

CASTELIN, K.: Česká drobná mince doby předhusitské a husitské (1300-1471). Praha 1953.
CASTELIN, K.: Kontramarky pražských grošů, Numismatické listy 17, 1962, 71-94.
HAMPL, P.: Nálezy husitských flútků v jihozápadních Čechách - příspěvek k typologii českých peněz se lvem husitského období. In: Peníze v proměnách času 6. Ostrava 2008, 105-119.
HÁNA, J.: Obrazové analogie na mincích - příspěvek k typologii českých peněz se lvem a čtyřrázem. In: Pavel Radoměrský - Sborník numismatických studií k 75. výročí narození, Praha 2002, 40-61.
HÁNA, J.: Pražské groše Václava IV. z let 1378-1419. Klatovy 2003.
HÁSKOVÁ, J.: České, moravské a slezské mince 10.-20. století. Pražské groše (1300-1526). Chaurova sbírka. Praha 1991.
HLINKA, B. - Radoměrský, P.: Peníze, poklady, padělky. Praha 1996.
KATZ, V.: Kontramarky na pražských groších. Praha 1927.
SEJBAL, J.: Moravské mince doby husitské. Praha 1966.
SEJBAL, J.: Dějiny peněz na Moravě. Brno 1979.
SEJBAL, J.: Základy peněžního vývoje. Brno 1997.

Pozn.:
Fotografie "Morava, markrabě Zikmund, Brno, peníz s orlicí s mřížováním na prsou a čtyřrázem z let cca 1419-1422" převzata z: http://www.sberatel.com/diskuse/sberatel/moravske-drobne-mince-grosoveho-obdobi_post_-367830#post367830.
Fotografie "Čechy, Václav IV., pražský groš s kontramarkou města Augsburg" převzata z: https://www.aurea.cz/katalog/mince/bohemika/prazsky-gros-s-kontramarkou-mesta-augsburg-sm-16-krusy-a6-3-mgfk01603.