Ve dnech 10. a 11. září 2021 se po delší době uskutečnilo další neoficiální setkání členů naší pobočky. Tentokrát proběhlo pouze v komorním složení v Kroměříži. Účastníky byli oliver, LukeH2O, jacx a jv64, který byl zároveň hostitelem našeho shledání. První dva jmenovaní se do Kroměříže přesunuli z Olomouce, přímo z I. podzimní školy archeometrie, jejímž organizátorem byl LukeH2O a jako přednášející na ní působil oliver. Část pátečního odpoledne a celý večer jsme za průběžného občerstvování pěnivým mokem, ušlechtilým nápojem z vinných hroznů a dalších pochutin, věnovali diskusi o mincích a nad mincemi a také badatelským plánům, případně publikačním záměrům.

 

 

Po přenocování ve městě se následující dopoledne již jen část z nás vypravila na exkurzi po Kroměříži. Toto město, které je od časů biskupa Bruna ze Schauenburku (biskupem 1245-1281) druhým sídelním městem olomouckých biskupů a od episkopátu Františka kardinála z Ditrichštejna (1599-1636), kdy bylo olomouckým biskupům navráceno právo razit mince (privilegiem císaře Rudlolfa II. z 5. ledna 1608), se stalo také místem, kde olomoučtí biskupové opět začali razit své mince. Kromě toho je Kroměříž také velice krásné a malebné město, které jistě stojí za to navštívit.

 

 

Prvním cílem ranní vycházky se stala budova biskupské mincovny, která je poslední dochovanou mincovnou na Moravě. Ani tentokrát (viz článek Strastiplná výprava na hrad Křídlo) však účastníkům setkání nebylo dopřáno navštívit její interiér a pravděpodobně to ani v blízké budoucnosti možné nebude. Zdá se totiž, že expozice o mincovně byla zrušena a v současnosti, zde sídlí klub sportovního tance, taneční škola a Café Mincovna, jak napovídají nápisy vedle vchodu do budovy.

 

 

Většinu času jsme tak nakonec strávili v Podzámecké zahradě. I to však nakonec stálo za to. Při návratu k autu jsme si ještě prohlédli Švabinského lunety - mozaikové výjevy z naší historie, původně určené pro výzdobu Národního divadla v Praze, ale jelikož nedošlo k realizaci tohoto záměru, jsou v současnosti k vidění ve Švabinského rodišti v areálu hotelu Octárna - původně františkánský klášter, následně vojenská pekárna a octárna a také místo, kde Max Švabinský strávil své dětství.

 

 

Doufejme, že nám po dlouhých měsících opatření omezujících setkávání, díky nimž se i naše letošní členská schůze musela uskutečnit v online formátu, svítá na lepší časy a zase někdy brzy se potkáme, snad i v hojnějším počtu.

 

 

Foto: J. Cihlář a L. Richtera